MAMI, JÁ MÁM HLAD!

38654425 - furious little boy waiting for dinner. holding a spoon and fork in the handTouto hláškou půl hodiny po snídani či obědě mě můj čtyřletý syn dokáže spolehlivě vytočit.

Vždycky mu na to odpovím, že hlad mít nemůže, že teď jedl (a většinou hodně) a že má jen chuť. Pak většinou nastane dohadování o tom, jestli si tedy může ještě něco vzít nebo si počká na další jídlo.

Někdy „vyhraju” já (a musí si počkat), někdy on. Vždycky k tomu ale dostane přednášku o tom, že bříško si taky musí odpočinout. No, není to se mnou lehké, já vím 🙂 .

Myslím, že tohle téma řeší hodně rodičů. Neustálé pojídání během celého dne se v naší společnosti stalo normou a ještě je to přikrmováno nesmyslnými doporučeními v médiích jíst 6x denně.

Francouzské děti jedí jen 4x denně

Není to tak dávno, co jsem četla knížku „Francouzské děti jedí všechno” (mimochodem je výborná a doporučuju ji k přečtení). Francouzi k jídlu mají asi nejužší vztah z celé naší euroamerické civilizace. Jídlo je tam ale svázáno s mnoha pravidly, která se dodržují. Jedním z pravidel je, že se zásadně jí u stolu a v předem stanovené časy.

Praví dospělí Francouzi jedí 3x denně (ráno, v poledne okolo 12:30 a večer od 19:00). Děti mají povolenu ještě svačinu kolem 16:30. Ve škole dopoledne čas na jídlo nemají a světe div se – neumřou hlady.

To je samozřejmě nadsázka, ale učí se tak, že jídlo je k tomu, aby zahnalo hlad a vyživilo tělo. Nemají neustálým pojídáním zničený přirozený instinkt jako děti jinde v Evropě či USA.

francouzské děti jedí všechnoNa druhou stranu to Francouzi berou opravdu od podlahy, takže dobu jídla určují už i kojeným novorozencům a kojencům. Podle mého u takto malých dětí to ale není úplně ideální.

Miminka většinou pláčou z toho důvodu, že mají hlad (a nikoliv, že by si dali něco na zub 🙂 ) nebo si kojením uspokojují potřebu bezpečí a lásky od matky, na což se v případě striktně dodržovaného harmonogramu nehledí.

Autorka knihy „Francouzské děti jedí všechno” popisuje příhodu, kdy z tohoto postupu byla v šoku, když jí volala francouzská sestřenice, že její právě narozené miminko strašně pláče, ale doba krmení je až za dvě hodiny …

Jídlo jako významná událost dne

Pro Francouze je vztah k jídlu zásadní hodnotou (dokonce žádali, aby byla jejich gastronomie přidána do seznamu světového dědictví UNESCO), přesto nedovolí dětem pěstovat si k jídlu nezdravý vztah. Tím nezdravým vztahem je míněno používání jídla jako zábavy, úplatku, odměny, pilulky na uklidnění či náhražky disciplíny.

Francouzi jídlem neodměňují ani netrestají. To totiž spojuje jídlo s emocionální zátěží a později to vede k tomu, že se děti (a přetrvává to i do dospělosti) snaží zpracovat nebo potlačit své emoce pomocí jídla. V extrémních případech to pak vede k poruchám příjmu potravy (bulimie, anorexie nebo záchvatovitému přejídání).

Francouzi učí své děti jíst v klidu a pomalu, což je výhodné v tom, že se nepřejídají, protože tělo jim stihne dát signál, že už je nasycené. Poté vytráví a k dalšímu jídlu usedají opět s prázdným žaludkem. Myslím, že děti u nás často ani nevědí, jak takový pocit hladu vypadá. Zaměňují to s chutí a od rána do večera neustále něco uzobávají.

Naše společnost je jídlem posedlá

35333363 - colorful sweet candies backgroundNaše společnost je prostě jídlem posedlá, nedokážu se ubránit tomuto pocitu. Většina lidí jí ze zvyku a podle toho, že už je zase čas, kdy by se mělo jíst, nikoliv podle toho, jestli mají skutečně hlad. A k jídlu často nutíme i naše děti. „Najez se, ať nemáš pak hlad,” tato naprosto nelogická hláška mě provázela celé dětství.

Jídlo je všude a kdyby to alespoň bylo opravdové jídlo, ale většinou jsou to jen přeslazené (či přesolené) výrobky potravinářského průmyslu. Na děti útočí sladkosti všude – nejen v obchodě, kde se to dá očekávat, ale i u lékaře, v lékárně nebo v řeznictví (z toho jsem byla opravdu trochu v šoku, a to už mě jen tak něco nerozhází 🙂 ).

A jak poznat, že vaše dítě má opravdu hlad a nehoní ho jen mlsná? Když můj syn přijde s tím, že má hlad, nabídnu mu zbytek od oběda, zeleninový salát nebo polévku. Většinou pak zazní: „Hmm, to nechci.”  A já jako správná krkavčí matka odvětím: „Kdybys měl hlad, tak si dáš.”

Hádanka na závěr

Na závěr ještě hádanka. Odkud se vzala „potřeba” svačinek mezi hlavními jídly? Dřív totiž nebývalo zvykem jíst 5x až 6x denně, tento trend se rozmohl až v druhé polovině 20. století. Můžete se s odpověďmi podělit pod článkem. Díky.

Tereza Broschová
Mou vášní je hledání odpovědi na to, co je zdravý životní styl a zdravá strava. Výživu studuji, věnuji jí každou volnou chvilku a jako máma dvou synků ji dennodenně používám k tomu, aby se celá moje rodina cítila zdravá a spokojená.
 
Jsem propagátorkou životnímu stylu paleo, který preferuje opravdové jídlo a i o tom je moje kniha Opravdové jídlo pro děti - proč a jak začít vařit paleo.
Komentáře
  1. VerDA napsal:

    Že by za „nutností“ pravidelných svačinek stáli výrobci pochoutek a bezva reklama?
    Je čas si dát svačinku!!! Třeba Kinder Pingui!!! (Ani nevím, jak se to píše, neb toto odmítám a v rodině to neznáme, jen z reklam, ale co nemáme telku, tak ani od tam 😉 )
    Nebo třeba Brumík?! Lahodná svačinka pro děti.
    Lipánek nebo jiné sladké třeba Danone mléčné dobrůtky pro děti… 😀
    Spíš by tady ale patřily smajlíky :-/ 🙁 . Na mrkvičku, jablíčko nebo ořechy nikdo v reklamách děti neláká..

    • Tereza Broschová napsal:

      Máte bod 🙂 Přesně tak, jak píšete. Plus je to spojené s tím, že lidé jedí převážně sacharidová jídla, tudíž fungují primárně na cukr, takže mají za dvě, tři hodiny zase hlad. Pokud člověk dokáže více využívat i tukový metabolismus, je zasycený na mnohem delší dobu a na nějakého brumíka si ani nevzpomene. T. 🙂 T.

  2. Jitka napsal:

    Tu knížku zbožňuji, v mnoha ohledech (ale ne všech) jsme se z ní dost inspirovali a pomohla nám dostat se do stavu, kdy naše dítě alespoň něco jí a víme, jak na „nejedlíka“. Určitě od dvou let teď do tří a půl měl náš syn režim vydatná snídaně, oběd, odpolední svačina a večeře a vůbec nebyly potřeba nějaké svačinky. Ani si v normálních dnech na svačinky nevzpomněl. Byla to jediná cesta, jak nám pak byl ochoten vůbec jíst alespoň část obědu. Absolutně neznal sušenky a svačinky na výlety, jídlo kdykoliv na vyslovení „hamham“ dostával akorát u babiček a to jsme už pak striktně omezili (ale byly kvůli tomu hádky a to veliké).
    Teď už musíme najet na svačinky a nevíme ani jak na to, chodí teď do školky. Už teď to funguje tak, že se nají svačinky a pak vlastně nejí oběd. Ale svačí všechny děti, musíme se přizpůsobit. Malá svačinka založená na ovoci nepomohla, dítěti ochotně a solidárně nabízeli své svačinky ostatní děti. Nutno podotknout, že naše (lesní) školka má naštěstí super pravidlo, že rodiče dětem nemají na svačinky dávat sladkosti…

    • Tereza Broschová napsal:

      Já vlastně vůbec nechápu, proč jsou v těch školkách ty svačiny zavedené. Pro děti, které snídají ráno a pak za hodinu znovu jedí ve školce, mi to přijde fakt moc. Navíc za další maximálně tři hodiny je oběd. Já v podstatě dělím snídani na dvě části – první si sní před školkou a druhou ve školce. 🙂 To pravidlo o sladkostech je skvělé, snad se tím inspirují i další státní i nestátní zařízení pro děti. Kéž by! T.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *