NOČNÍ KOJENÍ, HLAD, ČŮRÁNÍ aneb CO SE O SPÁNKU DĚTÍ NIKDE NEDOČTETE

V naší společnosti je považováno za normální a ideální, aby děti večer zalehly do postýlek ve svých pokojíčcích a spinkaly celou noc až do rána.

Tuto představu máme tak zarytou pod kůží, že nám mozek ani nedovolí zamyslet se na danou situací z jiného pohledu, když se kýženého výsledku nedaří dosáhnout.

Miminka se v noci budí několikrát na kojení, ačkoliv ve všech příručkách je napsáno, že po 6. měsíci věku už hlad v noci mít nemůžou. Starší ratolesti se budí v půlnoci na čůrání.

Spousta dětí si v noci přelézá ze svých postýlek k rodičům a zoufalí rodiče je zase nosí zpět do jejich pelíšků s tím, že už jsou velké a musí se naučit spát samy.

Nedávno jsem se nad těmito situacemi, z nichž některé probíhají i u nás, zamyslela na základě informací z  úžasné knihy „Příběh lidského těla – evoluce, zdraví a nemoci” od amerického biologa Daniela E. Liebermana.

Píše se v ní:

Z kompilace různých zpráv o spánkových zvyklostech lovců a sběračů, pastevců a soběstačných zemědělců vyplývá, že lidé až donedávna jen vzácně spali o samotě v izolaci, aniž by sdíleli své postele s dětmi a dalšími členy rodiny.

Lidé také obvykle nespali v kuse, ale bylo pro ně normální se probudit uprostřed noci, než se znovu pohroužili do „druhého spánku”.

Dost zásadně mi tyto věty nabouraly mé představy o tom, jak by to u nás v noci mělo „správně” probíhat.

Lidé od pradávna žili v tlupách a neměli dostatek místa na to, aby si šel každý lehnout do jiného rohu jeskyně. Navíc spaní odděleně pro děti nebylo bezpečné, protože je v noci mohlo napadnout nějaké zvíře. Být i ve spánku v blízkosti svých rodičů-ochránců, bylo nezbytným předpokladem přežití.

Je to instinktivní chování, které je nám vrozené, a to, že si dnes většina může dovolit postel (a často i samostatnou místnost) pro každého člena rodiny, na tom nic nezměnilo.

Tichá místnost jako příčina nespavosti?

Dalším překvapením pro mě bylo zjištění, že dnešní trend (z pohledu evoluce horká novinka), kdy lidé spí v tiché místnosti, může být právě jednou z příčin nespavosti, kterou trpí velká část západní populace.

Je také možné, že neobvykle senzoricky vyprázdněné prostředí, ve kterém rádi spíme, ve skutečnosti nespavost prohlubuje.

Dost možná k nespavosti někdy dochází, protože se izolujeme ve zvukotěsných ložnicích, kam nepronikají normální hluky jako praskání ohniště, chrápání lidí a štěkání hyen v dálce. Právě takové hluky přitom ujišťují podvědomé části mozku, že je všechno v pořádku. 

Z uvedeného vyplývá, že to nejhorší prostředí pro spánek dětí je tichá, klidná místnost daleko od rodičů a ostatních členů rodiny!

Teď co s tím vším …

Asi nezbývá, než tyto informace přijmout jako fakt a nesnažit se s tím bojovat.

Pro kojící maminky mám radu, která se mi velmi osvědčila a začala jsem ji praktikovat v podstatě hned od chvíle, kdy se mi narodil první syn. Spěte se svým miminkem v jedné posteli.

Dítě bude cítit, že je v bezpečí a dost možná se sníží i počet kojení. A když se v noci dítě vzbudí, stačí se k němu přitulit a nakojit bez toho, abyste běhaly po pokoji k postýlce a pak zase zpátky. Noční kojení se tak pro vás nestane noční můrou.

I větší děti potřebují pocit bezpečí. Oni ví moc dobře, proč lezou svým rodičům v noci do postele :-) Záleží na každé rodině, jak si svůj spánkový režim nastaví, ale mělo by to být vyhovující pro všechny, včetně těch nejmenších.

Jak je to u nás

Ještě před měsícem naše čtyřčlenná rodina spala pohromadě na třech matracích. Nyní jsme si pořídili postel s tím, že starší Patrik už bude spát samostatně a my si u sebe necháme jen mladšího Šimona.

Hádejte, jak to u nás vypadá ráno …

 … všichni opět nahromadě, s tím rozdílem, že teď se mačkáme už jen na dvoulůžku :-) .

Zajímavost na konec – co má společného spánek a hlad

Při dostatečném spánku je tělo uvolněné a v klidu. Produkuje tak více hormonu leptinu, který potlačuje chuť k jídlu. Pokud je člověk dlouhodobě nevyspalý, stoupá hladina druhého hormonu ghrelinu, který chuť k jídlu naopak velmi povzbuzuje. To je důvod, proč nedostatek spánku výrazně přispívá k dnešní epidemii obezity.

Nevyspalí lidé tak jsou stále při chuti, obzvlášť na potraviny bohaté na sacharidy.

Takže až si budete chtít dát nějaké ty sladkosti během dne, je dobré nejprve se zamyslet, z čeho to nutkání vlastně pramení, a podívat se na zoubek vašim momentálním spacím návykům.

Tady by se hodila rada kojícím ženám, jak to teda udělat, aby se člověk dostatečně vyspal. Sama návod neznám a jestli někdo ano, tak sem s ním :-) !

Naučila jsem se ale u sebe vypozorovat, kdy mám nutkání si něco sladkého vzít jen z toho důvodu, že jsem unavená a nevyspalá. Vlastně na to většinou ani nemám chuť, jen tělo podvědomě touží po energii, která měla být dodána spánkem.

Nechte to být a přijměte to!

Na základě těchto informací už vám třeba některé „problémy”, které v noci s dětmi řešíte, nepřijdou tak zásadní, jak to může vypadat z pohledu všech těch zaručených manuálů na to, kdy odstavovat, kdy má mít dítě vlastní postýlku, vlastní pokojíček, atd.

Nechte to být a přijměte fakt, že teď jste pro své děti ochránci a užívejte si někdy velmi těsné společné chvilky :-) .

zdroje

• Lieberman, Daniel E.: Příběh lidského těla – evoluce, zdraví a nemoci. Jan Melvil Publishing, 2016