3 PŘÍSTUPY K VAŘENÍ A KTERÝ JE TEN SPRÁVNÝ?

Nejsem vášnivá kuchařka, nikdy jsem jí nebyla a zatím to nevypadá, že by se na tom něco mělo změnit (ale nikdy neříkej nikdy).

Možná vám to připadá divné, protože psát blog o jídle a zdravém životním stylu, pokud nejste milovník vaření, vypadá trochu mimo mísu.

Kuchyň není moje nejoblíbenější místo, ale jsem na rodičovské, a tak obstarávání něčeho k snědku je pro mě „hlavní pracovní náplň” (kromě dalšího milionu věcí počínaje přebalováním a konče stavěním vláčkodráhy nejméně jednou denně :-) ).

Když jsem se zamýšlela nad mým postojem k vaření, dospěla jsem ke třem přístupům, které ženy mohou mít k přípravě jídla:

1. Vařím, protože to je moje vášeň

Pro tyto ženy je vaření zábava, kterou tráví hodiny času. Můžeme je rozdělit na ty, které přemýšlejí také o tom, jaké suroviny k přípravě jídla použít a dbají na to, aby své rodině a hlavně dětem servírovaly opravdu hodnotné a zdravé jídlo.

Druhá skupina zdraví moc neřeší a chce, aby to bylo hlavně dobré. Co na tom, že v tom je kýbl cukru nebo hromada chemických přísad.

Jejich poznávací značkou je sledování různých foodblogů, pořadů v televizi a na internetu (s kterými se roztrhl pytel), pročítání časopisů s inspirativními recepty a navštěvování food festivalů a vyhlášených restaurací.

2. Vařím, protože musím

Takto bych nazvala většinu žen, pro které je vaření nutností, protože bez nich by rodina jedla tak maximálně rohlíky s máslem :-). Řekla bych, že nad tím, co doma vaří zas tak moc nepřemýšlí. Dělají převážně to, co znají ze svého domova a jejich snahou je si to co nejvíce usnadnit.

A že to v dnešní době není problém. V obchodech je spousta výrobků nachystána právě na tyto zákaznice (instantní kaše, instantní polévky, instantní jíška, „přidejte vejce a máte hotový dort” a další makarouny všeho druhu).

To, že jsou to prázdné kalorie s nulovou výživovou hodnotou a velkým množstvím chemických látek je až druhořadé, hlavně že to bude rychlé a chutné.

3. Vařím s láskou, výživně a JEDNODUŠE!

Nedávno jsem si v jedné knize přečetla citát od Antoine de Saint-Exupéryho, autora Malého prince:

O dokonalosti můžeme mluvit, když už nelze nic ubrat, ne když není možné něco přidat.

To je ono! To je přesně citát, který vystihuje moje pojetí stravy. Často používám už trochu otřepanou frázi „v jednoduchosti je krása”, ale tohle zní ještě líp, co myslíte?

Můj přístup je takový, že jídlo má mít co největší výživovou hodnotu, má být jednoduché a zároveň chuťově čisté. Nekupuji žádné umělé náhražky, ale jen opravdové jídlo v surové podobě (maso, vejce, zeleninu, ovoce, ořechy).

Nemusím číst etikety potravinářských výrobků, kde polovina ingrediencí končí na -ový, -itý, -ičelý :-) a s přirozenou potravou nemají nic společného.

Moje děti si umí vychutnat přirozenou chuť zeleniny a neohrnují nos nad tím, když dostanou ke svačině „jen” jablko nebo meloun.  Nemají přestimulované chuťové pohárky z komerčních sladkostí a místo bonbónů jim stačí sušené ovoce.

(Ovšem i já občas vezmu do ruky vařečku a upeču něco rychlého, zdravého, co uspokojí jejich jazýčky, jako například tuto jablečnou buchtu z kokosové mouky.)

Ze stravy, kterou preferuji já, mají spoustu vitamínů a minerálů a dalších důležitých látek pro svá rostoucí těla. Ale ze všeho nejdůležitější je, že se učí, že jídlo je primárně k tomu, aby zahnalo hlad, dodalo energii a potřebné látky.

Nikoliv k tomu, aby ho celý den převalovaly v pusinkách v podobě lízátek a bonbónků a všechny své emoce (rozčílení, nudu, …) zaháněly něčím k jídlu. To z nich dělá jen závisláky (jak o tom píšu v tomto článku).

Rozhodla jsem se, že se nestanu otrokem jídla a vaření, ale zároveň nerezignuji na to, co svým dětem dávám k jídlu a jaké jim ukazuju stravovací návyky.

Není to vždycky taková selanka. V prostředí, ve kterém žijeme, je někdy opravdu těžké to ustát. Je to každodenní výzva, ale já věřím, že to za to stojí! A co vy?