PŘÍBĚH TEREZIE A JEJÍHO SYNA

S Terezií máme nejen téměř shodné jméno, ale příběh její rodiny je v mnohém jako přes kopírák s tím naším. Přečtěte si reálný, nezkrášlený příběh rodiny, která se rozhodla pro změnu. Pro to, že vezme zodpovědnost za zdraví svého syna do svých rukou a nebude čekat na zázraky.

A ač se vám to jejich úsilí a cesta bude zdát možná dlouhá a náročná, tak podle Terezie rozhodně stálo za to ji podstoupit.

Někdy se změny zdravotního stavu dějí rychle (jako to bylo u mého mladšího syna, kterému stačily 3 měsíce na dietě, aby se dostal z ekzému, který měl po celém těle), ovšem pokud máte natolik poškozenou imunitu, jakou měl můj starší syn nebo syn Terezie, tak zázraky za pár dnů se čekat nedají.

Ovšem zásadní je, že jsme obě dokázaly naše syny otočit z té cesty nemoci na cestu zdraví.

Pomohl nám k tomu autoimunitní protokol, speciální dieta, která je sestavená tak, aby se v organismu nastartovaly samouzdravovací procesy. Na této dietě jsou z jídelníčku vyloučeny látky, které podlamují nemocným lidem ještě více zdraví a zároveň se jedí ty nejvýživnější možné potraviny, aby se mohl celý organismus uzdravit.

Můj kurz OPRAVDOVÝM JÍDLEM KE ZDRAVÍ je postaven právě na tomto ozdravném protokolu.

Zkušenost Terezie s autoimunitním protokolem

Naše zkušenost s autoimunitním protokolem je ryze pozitivní. Na AIP jsem poprvé narazila při poslechu rozhovoru s paní Broschovou a ihned mě to zaujalo, protože popis problémů jejího syna v mnohém seděl na našeho, tehdy 2,5letého syna. Před sebou jsem měla naději a vidinu toho, že by se syn mohl uzdravit a my zase žít plnohodnotný život.

Syn v té době trpěl ekzémem, který se mu rozlezl po celém těle. K tomu se přidaly alergie na roztoče a psa, které se postupně zhoršovaly do té míry, že to začalo být nesnesitelné. 

AIP k nám přišlo doslova za 5 minut 12. Moderní medicína nás zklamala, nikdo z lékařů nám nebyl schopen pomoci. A tak jsme se rozhodli vydat vlastní cestou.

Zkoušeli jsme všechno možné od homeopatie, reflexní terapie po tradiční čínskou medicínu. Nic z toho bohužel nemělo delší nebo hlubší efekt, a tak jsme pátrali dál. Měla jsem v té době ohledně výživy dost načteno, ale AIP mě z nějakého důvodu míjelo až do okamžiku, než jsem narazila právě na paní Broschovou.

Bylo to k zbláznění

V té době na tom syn byl tak špatně, že jsme byli ochotni zkusit úplně cokoliv. V noci nespal, nonstop jsme mu odsávali z nosu, byl unavený a nevyspalý, nic si neužíval. Každý den jsem prala povlečení špinavé od krve, jak se celou noc škrábal.

Bylo to k zbláznění a mělo to dopad na celou rodinu. Když jsem se dozvěděla o AIP, jediné, s čím jsem trochu bojovala, byl fakt, že jsme byli 10 let semivegetariáni (z masa jsme jedli pouze ryby). Dětem jsme maso občas dávali, ale ne v takové míře, jak je u AIP běžné. V podstatě jsme ze dne na den přešli z vegetariánské stravy na stravu úplně opačnou … Přiznávám, že jsem to nějakou dobu vstřebávala. Není jednoduché změnit styl stravování, o kterém jste přesvědčeni, že vám prospívá. Nebo si přiznat, že třeba nastal čas to změnit. 

Odhodlání nám nechybělo

Nicméně odhodlání nám nechybělo, a tak jsme do AIP šli. Kdybych se mohla rozhodnout znovu, více bych si to promyslela, sepsala si vzorový jídelníček a udělala jakýsi plán. Takto by byl ten přechod na AIP plynulejší a jednodušší, ale tehdy jsme na to prostě neměli čas. Ale zvládli jsme to, po měsíci na AIP jsme dokonce jeli na pár dní na dovolenou i s miminkem, a dalo se to.

Syn tu změnu zvládl skvěle, vysvětlili jsme mu, co se bude dít a proč, a on to pochopil a neměl s tím sebemenší problém. Měla jsem tehdy bláhovou představu, že bude syn na dietě měsíc nebo dva a že pak začneme zařazovat jednotlivé potraviny zpět. To jsem ještě netušila, že jeho imunita je v tak hrozném stavu, že fáze znovuzařazování potravin přijde až po třetím měsíci (a to ještě hodně pozvolna).

Myslím, že na toto je třeba být připraven, nemůžeme chtít hned zázraky, tělo prostě potřebuje čas, aby se vyléčilo. Je třeba k tomu přistupovat jako k procesu, k cestě, která má krásný cíl, ale jen když budeme trpěliví.

První viditelné změny

Byli jsme zvědaví, kdy uvidíme první účinky diety. Viditelný rozdíl nastal po asi 2,5 měsících, kdy ekzém začal pomalu ustupovat, byl hladší a syn se nedrbal tak zuřivě jako dřív. Alergie se začaly také pomalu lepšit.

Po asi 8 měsících došlo ke zlepšení jeho stavu o zhruba 70 %, ekzém zmizel z většiny těla. 

Pak ale nastala stagnace, kdy se ekzém ani nelepšil, ani nehoršil. Pátrali jsme, co dál, zase jsme se cítili trochu bezradní, i když už ne tolik jako dřív. Spíš už se na nás asi začínala podepisovat únava a nechuť podnikat nějaké další kroky.

Nicméně jsem začínala mít tušení, že zakopaný pes možná bude v psychice … A tak jsme začali jezdit na terapie (manžel a já). Ukázalo se, že je toho dost co řešit, u mě i u manžela. Po několika dalších měsících synovi zmizel ekzém úplně a alergie se velmi zmírnily.

Jak je to dnes

Dnes je syn pořád na určité formě diety (je mu 4,5 let, tedy 2 roky na dietě), kdy se nám podařilo zařadit zpět několik potravin, ale stále na nějaké potraviny reaguje (lepek, rajčata, ořechy, kakao a jiné). Bez AIP bychom asi nebyli schopni přijít na to, na co přesně reaguje. Do AIP jsme neměli v podstatě tušení, že by mohl reagovat na tolik potravin. Věříme ale, že se i těch zbývajících potravinových alergií zbaví. 

Důležité pro nás je, že se zcela zbavil ekzému a alergie na roztoče se zmírnila do zvladatelné míry. Občas je dokonce úplně bez projevů alergie. Věřím, že to chce jen čas, než se úplně vyléčí.

Stojí to za to?

Abych to shrnula, tak AIP nám neuvěřitelně pomohlo a nakoplo nás k velkým změnám v našem životě. 

Jediná nevýhoda je asi poměrně velká finanční náročnost (pokud kupujete opravdu kvalitní potraviny) a jisté plánování, ale i to se dá zvládnout, když si to člověk pořádně promyslí.

Na druhou stranu jsme utratili tisíce za různé krémy, výživové doplňky, protiroztočové povlečení, čističku vzduchu apod., tedy věci, které jsou sice fajn, ale jen podpůrné, tzn. z ekzému ani alergií syna nevyléčily. Takže je třeba to brát tak, že finance na jídlo jsou vlastně finance vynaložené na léčbu.

Snad bude náš příběh inspirací pro někoho, kdo řeší třeba podobný problém nebo váhá, zda do toho jít. Za mě určitě ano, ta změna k lepšímu za to stojí. Závěrem bych moc chtěla poděkovat paní Broschové za trpělivé odpovídání na mé otázky a pomoc na mailu.

Závěr

Tohle je tedy příběh paní Terezie, bez filtru, bez lakování věcí narůžovo. Cesta ke zdraví je někdy dlouhá a často nevede přímou cestou z bodu A do bodu B, ovšem v případě nemocných dětí je nutná. Nikdo jiný to za vás neudělá.

Pokud i vy máte doma dítě, které má nějaký chronický problém, jako je atopický ekzém, potravinové alergie, trávicí potíže, oslabená imunita, nebo dokonce nějaký vážnější problém v podobě autoimunitního onemocnění, pak je připraven vám pomoct můj nový online kurz, který je postavený na autoimunitním protokolu a nazvala jsem ho OPRAVDOVÝM JÍDLEM KE ZDRAVÍ.

Najdete v něm jednoduše podané informace, praktické kroky, desítky receptů, ale i moji osobní podporu.