CESTA K PALEO BLOGU

Cesta k založení tohoto blogu byla dlouhá a musel nastat ten pravý čas.

Jako dítě jsem byla poslušná holka, co se celkem dobře učila a na práh dospělosti proplula víceméně bez problémů. Všeobecné vzdělání na gymplu mě dlouho chránilo před rozhodováním, co vlastně chci ve svém životě dělat.

Když došlo na lámání chleba a měla jsem si podat přihlášku na vysokou školu, neměla jsem ponětí, kam dál.

Rozhodnutí jsem si odložila o další rok a odjela pracovat do ciziny. Třeba se mi už do školy nebude chtít, říkala jsem si. Půl roku manuální práce ve skladu, kdy jsem první měsíce byla nadšená, že nemusím moc myslet, se změnil v naprostou prázdnotu v hlavě, kdy už vlastně nebylo ani o čem přemýšlet. :-)

Přijela jsem tedy domů s tím, že na vysokou určitě půjdu, protože mi učení prostě chybělo. Dala jsem si přihlášku na pedagogickou fakultu (s heslem: když nevíš, jdi na peďák) a vystudovala bakalářský obor čeština-dějepis. Celou tu dobu jsem si ale vůbec nebyla jistá, jestli tohle je to pravé. Chlácholila jsem se tím, že budu mít alespoň titul.

Bavila mě čeština, tak jsem na magisterské studium přešla na filozofickou fakultu a začala studovat ji. V tomto oboru jsem našla i práci a myslela si, že jsem konečně objevila svoje povolání. Než jsem školu stihla ukončit, narodil se nám syn Patrik.

Jeho první roky byly pro mě nejhoršími v mém životě (náš příběh si můžete přečíst tady).

Nemocné dítě se stalo ústředním bodem všeho, co jsem dělala a o čem jsem přemýšlela.

Život mi dal pořádnou facku a ukázal, že nestačí jen tak splynout s davem a nic moc neřešit. Naučila jsem se, že musím být zodpovědná sama za sebe a vědět, kdo jsem a co vlastně chci. Během tří let jsem se změnila k nepoznání.

Na cestě uzdravování svého syna jsem došla k myšlence, že základem našeho zdraví, či nemoci je hlavně životní styl – to, co jíme, jak se hýbeme, i jakým způsobem se chováme a přemýšlíme. Pro někoho věc samozřejmá, pro mě v té době naprosté aha a pocit bezmoci z toho, že nám nikdo nepomůže, že si musíme pomoct sami.

Nemoc se nepřekoná tím, že do sebe budeme cpát léky a mazat se mastmi. Tím se totiž zříkáme vlastní zodpovědnosti a předáváme ji lékařům. Nemoc znamená „nemít moc“ – nad svým tělem, nad svými myšlenkami, nad svým životem.

Proto bych ráda prostřednictví tohoto blogu předávala své znalosti a zkušenosti a ukazovala rodinám cestu, jak z „nemoci“ udělat „moc“ a být pány svého života.

Tento blog je také pro ty, kteří si uvědomují, že zdraví je křehká věc a je potřeba o něj pečovat, aby se nikam nezatoulalo.

Jsem zastánkyní paleo/primal stravování, protože to mi dává největší smysl. Je to směr, který respektuje fungování lidského těla a jeho evoluční nastavení. 

Tento blog bude zaměřený hlavně na děti, ale je jasné, že právě ony nastavují zrcadlo rodinnému životnímu stylu. V Čechách existují různé blogy o paleo/primal stravování, ale žádný se nevěnuje specifickým otázkám týkajících se stravy dětí.

Nabízím vám jiný pohled na jídlo a zdraví, pro mnoho lidí dost možná i překvapivý. 

Na blogu najdete:

• nejnovější poznatky z oblasti stravy, které často vyvrací zažité mýty,
• tipy a triky, jak zvládat každodenní nástrahy, když vaše děti jí jinak než ostatní,
• inspiraci v podobě jednoduchých a přitom výživných jídel,
• a bude toho ještě mnohem víc.

Základem všeho je zdraví, a proto naučit své děti dobrým stravovacím návykům považuji za nejdůležitější hodnotu, kterou jim jako rodiče můžeme předat.