Už pár měsíců mi zrál v hlavě nápad, že by bylo dobré navázat spolupráci s někým, kdo bude vytvářet recepty na můj blog. Jsem výživová poradkyně a mojí srdeční záležitostí je hledání souvislosti mezi jídlem a zdravím, prozkoumávání nových poznatků ohledně zdraví a flow mám při předávání těchto informací dál mezi vás, ať už formou článků, příspěvků na facebooku, e-booku, knihy nebo právě připravovaného online kurzu. Nejsem zkrátka foodblogerka a nikdy nebudu.
Je mi ale jasné, že vy potřebujete praktické návody, recepty a tipy, které vám pomůžou mé rady ohledně zdravého jídla převést do praxe, přímo do vaší kuchyně.
Daniela si koupila mou knihu Opravdové jídlo pro děti a pak mi napsala, že je moc ráda, že na ni narazila, a může tak dát dobré základy svému malému synkovi. Od té doby jsem sledovala na Instagramu její profil, kde sdílela mnoho jídel. Při návratu z dovolené mi pak došlo, že by zrovna ona mohla být skvělou posilou paleo rodiny.
A je. :-) Danča vám bude na mých stránkách prezentovat jídla vyhovující paleo stravování, která budou jednoduchá, rychlá a vhodná i pro rodiny s dětmi jakéhokoliv věku.
Položila jsem Daniele několik otázek, aby se vám představila a vy jste věděli, kdo pro vás všechny ty úžasné recepty chystá.
Jmenuji se Daniela a se svým přítelem Jiřím a synem Sebastianem bydlím na okraji Brna. Vystudovala jsem bakalářské studium pedagogické fakulty a poté nastoupila na mateřskou dovolenou. Během mého těhotenství jsme si pořídili stafordšírského bulteriéra Bellu a nyní spoustu času trávíme se Sebíkem a Bellinkou v přírodě.
Když se malému po práci věnuje přítel, je mým největším relaxem čas strávený v kuchyni a úklidem bytu. Neustále mám potřebu něco dělat, ale jsou i chvíle, kdy si ráda na chvíli sednu s dobrou knihou o zdravém stravování a životním stylu.
Ačkoliv je Sebastian zdravé dítě a nemusíme řešit žádné zdravotní problémy, je pro mě důležité, aby jeho jídelníček obsahoval správné potraviny, proto se neustále v tomto směru vzdělávám. Jestliže chce být člověk v životě šťastný, dělat, co ho baví a prožít každý den naplno, je podle mě nezbytné, aby byl zdravý.
Vždy jsem milovala sladké jídlo a po narození Sebíka se moje konzumace zákusků, dortů a celkově sladkých výrobků razantně zvýšila. Přisuzovala jsem to kojení, ale postupně mi docházelo, že neustálá touha po cukru rozhodně není v pořádku.
Na Instagramu jsem se dozvěděla o knize Jídlo na prvním místě a díky ní se pustila v listopadu 2017 do programu Whole30. Nevěřila jsem, že vydržím celých 30 dní dodržovat přísná pravidla, ale dokázala jsem to a nyní jsem přesvědčená, že jít do Whole30 bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem mohla udělat. Poté jsem změnila svůj dosavadní jídelníček, začala se o zdravé stravování více zajímat a dozvěděla se tak o paleu, primal a low carb stravování.
Myslím si, že jde o stravovací styl, který má smysl. Snad každý člověk, i ten neznalý a neřešící stravu, musí uznat, že jíst opravdové jídlo jako je maso, vejce, ryby, zelenina, ovoce a zdravé tuky, nemůže našemu tělu uškodit, ba naopak.
Asi jako každá matka chci pro své dítě to nejlepší a vedle projevů lásky a společně stráveného času považuji za důležité dávat Sebíkovi průmyslově nezpracovanou přirozenou stravu bez přidaného cukru.
Zatím jsem na paleu nenašla žádná negativa . Líbí se mi, že se dá uvařit snadno a rychle, ale zároveň přichystat i nějaké sváteční jídlo, občerstvení pro návštěvu či upéct paleo dezert.
Během Whole30 jsem zjistila, že mi vůbec nechybí obiloviny a luštěniny, pouze mléčné výrobky. Nedodržuji tedy plně paleo principy a občas si tučný jogurt, vysokoprocentní smetanu nebo kvalitní sýr dám. Půl roku po mém prvním Whole30 chtěl tento program zkusit i přítel, kterému jsem do té doby vařila stejně jako sobě, ale většinou s přílohami jako je rýže, těstoviny či pečivo. V květnu 2018 jsme společně zvládli Whole30, které změnilo pohled na jídlo i Jirkovi.
Od té doby jíme podle paleo/low carb principů celá rodina. Já se snažím spíše nízkosacharidově, ale oba moji kluci milují ovoce, které mají každodenně v jídelníčku. Pravidelně fermentujeme vodní kefír za pomoci tibi krystalků, zpestřuje nám to pitný režim a Sebík ho zbožňuje. A z tibetských houbiček vytváříme mléčný kefír nebo zakysanou smetanu.
Mrzí mě, že jsem se o paleu nedozvěděla dříve, ale už předtím jsem byla přesvědčená, že svému dítěti dávat cukr nebudu. Sebík měl klasické zařazování příkrmů, včetně lepku, luštěnin a mléčných výrobků. Od začátku je ale zvyklý na základní potraviny, místo sladkostí dostává ovoce, pije čistou vodu, vodní kefír nebo bylinné čaje místo přeslazených šťáv a nemá s tím žádný problém. Snažím se, aby mimo pravidla nejedl vůbec, což je někdy bohužel těžké z důvodu tlaku okolí. Ale zatím z toho nemá takový rozum a necítí se ochuzený, když mu místo sladkosti nabídnu kousek ovoce nebo zeleniny.
My s přítelem občas mimo pravidla jíme – dovolená, výlet, návštěva či nějaká zvláštní událost. Většinou se ale dokážeme o daném jídle pobavit, zda nám za to stojí. K tomuto mi hodně pomohla kniha Svoboda v jídle, která mě nad nepovolenými potravinami nutí zamyslet.
Upřímně ovšem přiznávám, že mě čeká dlouhá cesta, než najdu takovou svobodu v jídle jako má autorka. Pokud jsem přesvědčená, že nebudu mít z daného jídla (v mém případě nejčastěji nějaký dezert nebo pizza) výčitky a vychutnám si ho, nevidím v tom jednou za čas žádný problém.
Rozhodně si myslím, že to smysl má! Když se narodí malé miminko, přece nevzdám boj s kojením, abych mu místo kvalitního mateřského mléka nabídla umělé plné přidaného cukru a s prvními příkrmy nenabídnu rohlík se „zdravým“ dětským jogurtem jen proto, že jednou s nezdravými potravinami stejně přijde do styku.
Je mi jasné, že ho před klasickou stravou a sladkostmi úplně neuchráním, ale věřím, že když je dítě od začátku vedené ke zdravému životnímu stylu (tím myslím i dostatek pohybu, kvalitního spánku, optimistický pohled na život, láskyplné vztahy s nejbližšími), většinové návyky ho nezlákají a spoustu mu to do života dá. A kdyby náhodou ne, budu vědět, že jsem pro to udělala maximum.
Ve shánění potravin nevidím problém, ba naopak trávím méně času nakupováním než dříve. Spoustu surovin máme domácích, případně nakoupím v supermarketu, řeznictví nebo na trzích, ořechy a semínka objednávám z internetu, jednou za čas zajdu do zdravé výživy.
Vaření zabere stejně času jako příprava klasické stravy s tím rozdílem, že díky dostatku zdravých tuků jsme zasyceni na delší dobu a nemusím řešit svačinky.
Úskalí vidím spíš na oslavách a při setkávání se s ostatními, apod. Jsem neskutečně šťastná za svou rodinu a blízké, kteří nás podporují a ještě více za ty, jež se i zajímají a koupí či přichystají občerstvení vhodné i pro nás. Bohužel je stále okolo nás hodně lidí, co pochopit nechtějí, a navíc nám hází klacky pod nohy. Přesto jsem přesvědčená, že to stojí za to. Dělám to pro sebe a své nejbližší. Nikomu do stravování ani životního stylu nemluvím, je každého věc, jak žije a co pro své zdraví dělá.
Ačkoliv ráda trávím čas přípravou jídel, moc dobře znám vypjaté chvíle s aktivním dítětem na krku a nedostatkem času (někdy i chutí) stát u plotny. Proto budu vytvářet recepty na jednoduchá jídla plná živin pro děti i dospěláky, které zvládne každý a ještě bude mít dostatek času se věnovat svým nejmilejším.
Mrzí mě, že jsem se o zdravé stravování nezačala zajímat dřív již během těhotenství, přesto si myslím, že je lepší začít později než vůbec. Nejde jen o číslo na váze, ale hlavně o zdraví nás i našich dětí. Upřímně jsem nečekala, jak náročné je být rodičem. Sebík byl od prvních dní uplakané miminko, moc nespal a chtěl se neustále nosit.
Skoro 2 měsíce jsem bojovala s kojením (zpětně si uvědomuji, jak moc důležitá je psychická pohoda maminky), 3 měsíce jsme se snažili „naučit“ Sebíka na kočár, než jsme pořídili nosítko (prostě byl a je kontaktní dítě, i když jsme často poslouchali, jak ho rozmazlujeme). Celých 10 měsíců trvalo, než vydržel chvíli sedět v kočárku a více jak 15 měsíců, než se přestal budit po 1-3 hodinách v noci.
Často jsme se s Jirkou cítili vyčerpaní a zoufalí, ale o to víc jsme bojovali a našli ve většině věcí a činností systém, abychom to společně se Sebíkem zvládli. Snažíme se být optimističtí a neustále si opakujeme, že máme zdravé dítě.
Tímto chci všem vzkázat, ať neřeší negativní či nepříjemné rady a připomínky ostatních, jen my sami nejlépe víme, co platí pro naše dítě a že se někomu nelíbí náš styl výchovy, jídla a dalších věcí je pouze jeho problém. Nic není důležitější než zdraví a štěstí nás všech. Proto jezte opravdové jídlo, usmívejte se a obklopujte se lidmi, kteří vás podporují a mají rádi. :-)
Trápíte se vy nebo vaše děti s nějakým chronickým onemocněním?
Díky tomuto e-booku zjistíte, že jídlem se dá léčit. Dozvíte se o terapeutické dietě AIP, která dokáže restartovat organismus a spustit jeho samouzdravovací schopnosti.
Super článek, těším se na další :-)
Bohužel..ve svém okolí se setkávám s nepochopením, syna o něco „ochuzuji“, když nedostává slazené DĚTSKÉ jogurty, sušenky, čokoládičky, bábovky, těstoviny… Zatím jsem nenašla metodu, jak na ně. Tajně mu podsouvají a „přilepšují“.. ale já jako správná Krkavčí matka se nedám :-) Možná byste mohli udělat článek jak na okolí..
Fandím vám a hezký den..
Děkuju, Zuzko. S okolím máme problém asi všichni, kdo jen trochu vybočujeme. Ráda bych měla nějaké neprůstřelné rady, ale jak vím z osobní zkušenosti, tak kdo nechce slyšet argumenty, tak s tím stejně nic nepohne. O článku popřemýšlím … :-) Krásný den, Tereza