Možná právě procházíte životní zkouškou, která se dá shrnout pod sousloví „chronicky nemocné dítě“.

Jste nešťastné, vyčerpané, plné strachů, viny a možná i studu. Máte narušené sociální vztahy se svým okolím, protože nikdo neví, co se u vás doma děje. Váš partnerský vztah chřadne, protože na něj není čas ani síla.

Jste neustále, 24 hodin denně 7 dní v týdnu, zaměstnány péčí o své dítě, které je nemocné. A je úplně jedno, čím trpí.

• Jestli je to atopický ekzém, při kterém se dítě škrábe celé noci až do krve.
• Koliky, kdy vám neutichající pláč rve srdce, a vy s tím nedokážete nic udělat.
• Bezmoc při chystání jídla, kdy nevíte, co můžete nebo nemůžete svému dítěti přichystat, aby se jeho stav zase nezhoršil.
• Nebo nějaká autoimunitní porucha, která nemusí být vůbec na první pohled patrná, ale vy víte, že to je tikající bomba a nemáte tušení, co s vaším dítětem bude dál …

Mám pro vás pár rad a myšlenek, které píšu s odstupem mnoha let, kdy jsem si tím sama prošla. V současnosti se s těmito osudy setkávám na svých konzultacích a pocity a realita žen, které prochází tímto temným obdobím svého života, jsou často jako „přes kopírák“.

1

Důvěřujte své intuici – vždycky, za všech okolností. I kdyby proti vám stálo celé konzilium lékařů.

2

Nevztekejte se, nelitujte se, nebojujte. Přijměte situaci, ve které se teď nacházíte. V klidu si promyslete, co uděláte proto, aby se situace zlepšila, a pak krok po kroku, vytrvale a trpělivě za tím jděte. To, co se děje, se děje PRO VÁS, ne vám. Všechno to má nějaký smysl, který nemusíte nyní ještě vidět.

3

Přijměte zodpovědnost, nejste oběť, jste tvůrce svého života. Už jen rozhodnutí, že vezmete zodpovědnost za zdraví svých dětí (nebo svého) do svých rukou, vás neuvěřitelně posílí a posune.

4

Nezapomeňte, že to je jen životní období, které pomine, není to navždy. Snažte se na celou situaci podívat v delším časovém horizontu. Co bude za rok, za pět nebo dvacet let …? Určitě nebudete na stejném místě a ve stejných bolestech a problémech.

5

Dejte průchod emocím, ale nezůstávejte v nich. Prociťte je a nechte je odeznít a odejít.

6

Udělejte si čas jen sami na sebe. Na něco, co vám udělá radost a odreagujete se u toho. I 15 minut denně se počítá. Vnímejte, že existuje i svět okolo vás, ne jen vaše nemocné dítě nebo vaše nemoc, pokud jste nemocní vy sami.

V článku Mámou až za hrob najdete další inspiraci, jak se s touto situací popasovat >>

7

Pokud dostanete od někoho zaručenou radu, vždy se podívejte, zda jemu samotnému funguje (k automechanikovi, který si neumí opravit vlastní auto, byste také asi nejezdili).

8

Svěřte se někomu se svým trápením – kamarádce či jinému blízkému člověku. I psychoterapie může být skvělým způsobem, kdy se v podstatě někdo postará také o vás.

9

Nechte si poradit. Vyhledejte služby, kde se na zdravotní potíže dívají ne jako na oddělené problémy, ale kde se jde do hloubky, k příčinám problémů.

10

Každá cesta, která vás má posunout, je náročná. A není to většinou přímá cesta z bodu A do bodu B, ale často na ní čekají nepřehledné zatáčky, slepé ulice a náročný terén.