DVA KROKY K PALEU A JEDEN ZPÁTKY

Rozhodnete se, že rodinný jídelníček potřebuje nutnou změnu k lepšímu a vrhnete se s elánem do akce: nakoupíte nové potraviny, děti výskají radostí nad jídly, které v životě neviděly, se vším radostně pomáhají a ve finále všechno s chutí zbaští do poslední květákové růžičky.

S díky odmítají od kamarádů nabízené bonbónky a raději se zahryznou do vámi připravené mrkvičky. Vezmou prostě vaše rozhodnutí za své a v obchodech nikdy nediskutují nad výrazně proměněným obsahem košíku.

Aaaach, krásná představa, že? A pak se probudíte …

Ve většině případů to takhle idylicky nefunguje a ani nikdy nebude. Pokud se rozhodnete vystoupit z proudu a začít přemýšlet nad tím, co svým dětem servírujete na talíř, budete narážet (na babičky, regály v obchodech, akce pro děti, …) a neustále něco řešit.

Změna stravovacích návyků totiž není jednorázový, bezbolestný proces, potřebuje čas a trpělivost a nikdy to v podstatě neskončí.

Je to cesta, po které se budete v tom lepším případě posouvat krok za krokem, i když vám někdy bude připadat, že to je opravdu šnečí tempo, v tom horším případě budete dělat dva kroky vpřed a jeden vzad.

Bod slasti

Co se týká průmyslově vyráběných potravin, snažte se od nich držet děti co nejdál. Vím, že to rozhodně není lehké, ale už jen to, že je nekupujete domů, je pro děti signál, že to není něco, co mají běžně jíst.

Kolem většiny z nás je co se týká jídla přímo toxické prostředí, které navíc umí cílit na náš mozek tak, aby bylo velmi těžké odolat. Potravinářští mistři svého řemesla dokázali ve svých laboratořích vyrobit takové látky, na které vzniká závislost.

Nejvíce peněz se v potravinářském průmyslu točí kolem pojmu bod slasti, což je chuť, která je buď tak akorát slaná, mastná nebo sladká, aby jí člověk neodolal. Udržet si pevnou vůli je často nemožné i pro dospělého, natož to chtít po dětech, které často ani neví, proč by to neměly jíst, když je to tak dobré, že?

Činy jsou víc než slova

Zdraví je pro děti velmi abstraktní pojem, kterému zvláště ty malé vůbec nerozumí. Je proto důležité se nezaměřovat jen na slova, ale hlavně na činy.

Dítě se učí tím, co vidí a co zažívá. Vařit doma jednoduchá jídla z opravdu kvalitních, čerstvých surovin je základ. Zformujete tak dítěti jeho jídelní preference na celý život.

Neberu argumenty typu: „Až bude větší, stejně si bude kupovat snickersky a chodit do mekáče, s tím nic neuděláš.”  To je stejný přístup, jako bych svému dítěti dala flašku rumu a zapálila cigáro, protože to jednou určitě zkusí.

Není jediný důvod učit dítě odmalička na kupované, chemické sladkosti, cpát ho z nutričního hlediska bezcenným pečivem horem dolem a fastfoodový oběd mu prezentovat jako fajnový každotýdenní zvyk. Vy máte v kapse peníze, za které kupujete jídlo, a je vaše zodpovědnost, za co se ty peníze utratí.

Moje děti nikdy nekřičí v obchodě, že by si chtěli koupit nějakou chemickou příšernost. Tříletého Šimona by to totiž ještě vůbec nenapadlo, bere to tak, že ví, co kupujeme a tím je to pro něj vyřešené. Pětiletý Páťa už většinou u pokladny prohlíží různé „laskominky”, ale stačí s ním prohodit pár slov o tom, co to je a proč to nekupujeme a nejíme.

Nedělám si iluze, že kluci nikdy nic nezkusí, určitě ano (Patrik toho navíc už i spoustu zkusil). Bude to pro ně ale pořád jídlo, které si jejich tělo nezaslouží, protože je nejen výživově bezcenné, ale zároveň i nezdravé. Tenhle přístup si ponesou po celý život a bude se jim lépe odolávat všem těm jídelním nástrahám.

Zkoušet, zkoušet a zkoušet

V e-mailech, ve zprávách nebo v komentářích na facebooku se kolem mě často objevují nářky žen nad tím, jak těžké je propašovat do dětí zdravé jídlo:

„Když on mi nic jiného kromě toho či onoho nesní. Jsem zoufalá, už nevím, co uvařit. Všechny moje pokusy o zdravější jídelníček mi bojkotuje.” Moje rada většinou zní: „Zkoušet, zkoušet a zkoušet.” Můžete vyjít z toho, co mají vaše děti rády a uvařit jim to ve zdravějších variantách. Nekupovat sladkosti a upéct si doma třeba vlastní sušenky nebo umixovat domácí pudink.

Nepřeklopit celý jídelníček naráz, ale postupně zařazovat nové potraviny do stávajícího jídelníčku, a posunovat ho tak zdravějším směrem. Nebo i s dětmi popřemýšlet nad tím, co by si rády uvařily, upekly, vyzkoušely.

Způsobů je mnoho a neexistuje žádný univerzální návod, protože každé dítě je jiné, jinak reaguje na nové věci, je více či méně vybíravé. Rodiče jsou „odborníky” na svoje dítě a na nikoho jiného se tato zodpovědnost přehodit nedá.

Je to těžké? Ano. Stojí to za to? Stoprocentně!

I kovářova kobyla chodí u nás doma někdy bosa

To, že se výživou zabývám, neznamená, že kluci jásají nad každým jídlem, které jim naservíruji. (Bohužel nebo spíše bohudík, protože to bych nemohla napsat tenhle článek a tvářila bych se, jak je to všechno jednoduché.)

V současné době mají kluci velmi konzervativní období, kdy mám pocit, že vařím stále dokola to samé. A já bych tak ráda zkoušela ty spousty paleo receptů … Většinou to ale dopadne tak, že si na tom pochutnáme s Tomášem a děti si raději počkají, až jim zase uvařím něco známého.

A to není vše – někdy dýňovou polévku snědí s chutí, podruhé se nad ní šklebí a nesní ani sousto. A tak je to se spoustou dalších jídel, takže si někdy připadám jako umělec, který čeká, jestli jeho dnešní výtvor „kritika” strhá nebo pochválí. :-)

Potíž je, že mám sklony k přístupu „všechno nebo nic”, a občas se hroutím kvůli nesnědeným kapustičkám. Je ale potřeba to pustit a jestli máte stejné sklony, je dobré se podívat na celkový jídelníček vašich dětí v delším horizontu. Děti se neuvěřitelně rychle vyvíjejí, mívají období růstových spurtů a jejich potřeba živin tak velmi kolísá.

Pokud nemají narušené jídelní zvyky návykem na přeslazené, chemické chutě z průmyslově upravených potravin (a tím myslím i ty „superzdravé mléčné svačinky plné vápníku”), umí si samy regulovat příjem jednotlivých živin.

U nás doma je naprosto běžné, že některé dny kluci nejí vůbec bílkoviny (maso ani vajíčka) a jí jen zeleninu, ovoce, kešu oříšky, další dny se cpou horem dolem zase jen masem a zeleniny se ani nedotknou. A výjimkou nejsou ani jejich půstové dny, kdy nejí skoro nic.

Co je a co není výživné jídlo?

Jestli máte pochybnosti o celkovém jídelníčku vašich dětí a nevíte, co by tedy měly ve stravě rozhodně mít (a čemu se raději vyhýbat), přečtěte si moji knížku Opravdové jídlo pro děti. Jasně, logicky, bez zbytečné omáčky okolo vám v ní vysvětlím principy paleo stravy, která preferuje ty nejvýživnější potraviny, které můžete svým dětem servírovat.

Třeba se vám nepodaří celý koncept paleo stravy zavést doma, ale to neznamená, že si řeknete „buď všechno nebo nic“. Každý krok se počítá, každé výživné sousto se počítá, každé malé ochutnání, z kterého se nakonec může vyklubat láska třeba k brokolici nebo hovězímu masu.

Je důležité se jako rodiče i ocenit za snahu. Už jen to, že čtete tyhle řádky vypovídá o tom, že vám zdraví vašich dětí není lhostejné a že si úlohu jídla dobře uvědomujete. Já občas vylezu ze své výživářské bubliny, rozhlédnu se v realitě a nestačím se divit – třeba svačině po fotbalovém tréninku ve formě brambůrek. :-) Ale tak to bohužel je.

A teď ještě jednou moje rada: „Zkoušet, zkoušet a zkoušet, ale nezbláznit se z toho.”