MÁMOU AŽ ZA HROB

Proč se zcela neobětovat při uzdravování svého dítěte

Kupí se mi na konzultacích životní příběhy žen, které mají nemocné děti, a jsou pro ně schopné udělat první poslední. Na tom samo o sobě není nic špatného. Problém nastává v okamžiku, kdy to jde na úkor jejich fyzického i psychického zdraví, na úkor sociálních vztahů v širší rodině a mezi přáteli a někdy i na úkor partnerského vztahu.

Doslova se tyto ženy pro dítě obětují až za hrob. A je to obrovská chyba.

Pokud vám tato situace něco připomíná z vašeho vlastního života, tak rozhodně čtěte dál. Na konci článku pro vás mám 5 tipů, co s tím.

Situace, kterou si nikdo dobrovolně nevybral

Hlavní úloha a životní role „mámy“ v sobě nese důležitý úkol: odnosit, porodit a postarat se o své dítě do té doby, než je ono samo schopné si v životě poradit a postarat se o sebe.

Dítě není něco, co si půjčíte a když vás to přestane bavit, tak to zase vrátíte. Dítě máte už nastálo. Je to role fyzicky i psychicky náročná, a dokud to sami na svoji kůži nezažijete, nedá se to pochopit. (Musím se přiznat, že jsem jako bezdětná občas přemýšlela nad tím, „co jako ty ženské na té mateřské celé dny dělají – takového volného času …“ :-))

Pokud se k téhle náročné roli přidají zdravotní potíže dítěte, je to situace extrémně těžká. Ale to bychom nebyly mámy, lvice, které za své dítě bojují do posledního dechu. Zkrátka se mnoho žen s vervou pustí do řešení a hledání cest k uzdravení svého dítěte a úplně zapomenou, že jejich „pohár fyzických a psychických sil“ není bezedný a že se taky musí doplňovat. Jinak zákonitě přijde dno.

200 % a pořád to nestačí

Všechno to mám za sebou (můj příběh si můžete přečíst v tomto e-booku >>) a všechny ty ženy, které ke mně chodí na konzultace, chápu.

Chápu, že jsou frustrované z toho, že je okolí soudí, z neustálého obíhání lékařů, kteří pro jejich děti nemají uspokojivé řešení, že dokola slýchají fráze jako: „Z toho vyroste! Nesmíš to tak prožívat! On nesmí jíst tohle? A ani tohle? Prosím tě, to na to vůbec nemá vliv, jen ho tím poškodíš!“ A další a další „perly“, které se do vás zabodávají jako nůž, protože jen vy víte, že ta situace je vážná, že se všichni trápíte a to, co se děje každý den u vás doma, nikdo nevidí.

Jedete na 200 %, protože v tom marastu své dítě prostě nechat nemůžete, ať už jde o nekončící koliky, do krve rozškrábaný ekzém, každodenní průjmy, kopřivky a další reakce na různé druhy potravin, … a ono to pořád nestačí.

V čem je problém

Mnoho takových žen, které potkal tento osud, mají jedno společné – ZAPOMÍNAJÍ NA SEBE.

Na sebe jako na lidské bytosti s mnoha životními rolemi a s mnoha potřebami. V mateřské roli žena víc dává, než bere, máma chronicky nemocného dítěte často dává všechno a dlouhé měsíce se jí nic nevrací.

V této životní situaci je dlouhodobě neudržitelné zůstat psychicky i fyzicky zdravá, když se o sebe cíleně nepostaráte.

Dítě potřebuje silnou mámu. Psychika pečovatele (zvlášť, pokud je dítě malé) je extrémně důležitá pro to, aby se zlepšoval stav dítěte. Často slyším: „až se on/ona uzdraví, tak i já se z toho dostanu (zdravotní problémy, extrémní vyčerpání) a všechno pak bude dobré, teď na sebe nemám čas.“

Tohle je ale začarovaný kruh.

Čím delší a delší dobu dáváte, pečujete, zanedbáváte sebe (a často uzdravování není otázkou týdnů, ale měsíců a let), tím více jste vyčerpaná, a tím hůře celý proces uzdravování probíhá.

Samozřejmě, teď vás vaše děti potřebují, ale budou vás potřebovat ještě dlouhé roky!

Nemyslete si, že jste ze železa a že všechno urvete svou vůlí, svou disciplinovaností. Neurvete. Možná hlavou ano, ale bude to jen zdání. Vaše tělo začne volat jinudy – přes zdravotní problémy – alergie, trávicí potíže, únavovým syndromem, psychickými nemocemi, autoimunitami. A u mnoha žen už dávno volá, ale ony to „nemají čas slyšet“.

Co tedy s tím

1. Nejste jenom máma

To nejdůležitější je uvědomit si, že nejste jen mámy a také nejste roboti na baterky, kteří se dokážou starat o své dítě 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Změna stravování a vůbec celkového životního stylu (ať už děláte jen dílčí proměnu, natož když procházíte eliminační, terapeutickou dietou AIP) je náročná. V léčbě chronických onemocnění to má velký smysl, ale je to zkrátka těžké.

Je proto důležité zůstávat v dobrém psychickém stavu, a to se neudělá samo. O to se každá žena musí postarat sama.

Rozpomeňte se i na své ostatní životní role a čerpejte z nich energii. Pracujte, podnikejte, studujte, sportujte, vyšívejte, … zkrátka dělejte cokoliv, co nebude souviset s vaší rolí mámy.

Dělejte to „ne přesto, že máte nemocné dítě“, ale „právě proto“. Může to být taky to jediné, co vám zachrání vaše vlastní zdraví.

Nechci, aby to znělo jako nějaká „knížecí rada“, protože je mi jasné, že času v této situaci může být opravdu málo a že síly nemusí být na všechno, co byste si přály dělat. (Já jsem se například dobrovolně vzdala možnosti získat magisterský titul těsně před posledními státnicemi, ale na druhou stranu jsem si našla čas začít psát blog a vzdělávat se v oboru výživy.)

Vždycky je nějaká možnost, jak to udělat, abyste měly alespoň pár hodin týdně na to být někým jiným než mámou.

2. Nedělejte vše jen pro dítě aneb téma hranic

To, že je vaše dítě nemocné, neznamená, že ho budete kojit do tří let, i když už vám to dávno není příjemné.

To, že je vaše dítě nemocné, neznamená, že může mít volnější režim, kdy vám ještě v deset hodin večer skáče po hlavě.

To, že je vaše dítě nemocné, neznamená, že ho nemůže pohlídat někdo jiný, abyste si mohly jen tak hodit nohy na stůl a koukat z okna.

A desítky a desítky další situací, ve kterých vám není dobře, nevyhovují vám, překračuje to vaše fyzické i psychické hranice, a přesto je děláte, protože se snažíte dítěti vykompenzovat jeho trápení s nějakou dlouhotrvající nemocí.

Když nebudete v pohodě vy, nemůže být v pohodě ani vaše dítě.

3. Pečujte o svou duši

Každý v sobě máme nějaké draky vyrostlé v naší minulosti. A neřešené a nevyřešené problémy se nám mohou vracet do života jako bumerang, kterého se nemůžete zbavit.

I „obyčejné“ sezení u psychoterapeuta vám pomůže projít touto náročnou životní etapou.

Nikomu nepomůže cítit se jako oběť, jako chudinka, která za nic nemůže a které se děje všechno samo. Nikomu nepomůže cítit se jako nejhorší máma na světě, která si naopak zase za všechno může sama.

Najít tu správnou míru zodpovědnosti je kumšt a dobrý psychoterapeut se umí ptát tak, abyste si odpověděla sama na své otázky vědomě a s laskavostí k sobě samé.

4. Pečujte o své tělo

To bych nebyla já, abych se nezmínila o tom, jak důležité je pečovat i o svoji tělesnou schránku. A ne tak, jak to píšou tady nebo támhle, ale tak, aby to sedělo přímo vám.

Čtěte, vzdělávejte se, experimentujte se vším, na co máte sílu a co vám přijde v dané chvíli relevantní. A stále si samy sebe všímejte – jak se cítím, jak vypadám, v jakém zdravotním stavu jsem, co se dozvídám o sobě ze svého okolí – v jakém jsem psychickém stavu, jak vypadám, kolik mám energie, … (často samy sebe vnímáme jinak, než to v reálu skutečně je, často si nalháváme, že něco funguje, i když blízcí lidé dávno ví, že to tak není).

A nemluvím zde jen o stravě, ale také o spánku, pohybu nebo (ne)toxickém prostředí (voda, vzduch, sociální vztahy vyvolávající stres, …).

5. Nechte si poradit

Mnohé ženy s nemocnými dětmi jsou velmi sečtělé a mají spoustu informací. Často je ale těch informací už tolik, že není lehké se v nich zorientovat. Spoustu času a zbytečných chyb při hledání té správné cesty vám ušetří pohled někoho zvenčí, kdo se těmito záležitostmi denně zabývá.

Je důležité vědět, co je pro mé dítě (a pro mě) v tuto chvíli nejdůležitější, na co se zaměřit, co udělat a také co nedělat – co nemá zas až takový efekt nebo co je zbytečné úplně.

To všechno se svými klienty na konzultacích probírám.

Nastavuji jídelníčky a doporučuji další změny v životním stylu tak, aby to pro tu konkrétní klientku a její dítě bylo efektivní, ale zároveň dlouhodobě udržitelné.

Mezi polohou „nebudu dělat nic, nemám na to kapacitu“ a polohou „půjdu do té nejstriktnější verze AIP po hlavě, děj se co děj“ je široké pole možností, jak to udělat, aby se zdravotní stav vašich dětí posunoval i tak – podle vašich momentálních možností, jak fyzických, tak psychických.

Více informací o tom, jak s klienty pracuji, je na této stránce >>

Závěr

Mít dlouhodobě nemocné dítě je jednou z největších výzev v mateřské roli každé ženy. Dostanete se až na dřeň své existence a musíte řešit věci, které ostatní mámy neřeší.

Ale když nezapomenete na to, že nejste jenom máma, když budete umět alespoň zčásti naplňovat svoje potřeby, které jsou vinou okolností zatlačené do kouta, pomůže vám to touto etapou projít s mnohem větší pohodou a nadhledem. A hlavně to přežijete ve zdraví!

Myslete na to, že to je jen další úsek vašeho života, který nebude trvat věčně. Je to období, ve kterém se toho dozvíte spoustu o sobě, o svém partnerovi, o svých nejbližších, o společnosti, ve které všichni žijeme.

Je to výzva, kterou všechny zvládnete!